Životní koučink je praxe pomoci klientům určit a dosáhnout osobních cílů. Kouč bude používat různé metody, šité na míru klientovi, aby prošel procesem stanovování a dosahování cílů. Koučink není zaměřen na psychické onemocnění a koučové nejsou terapeuti (i když terapeuti mohou být koučové).
S kořeny v manažerském koučování, které samo čerpalo z technik vyvinutých v manažerském poradenství a tréninku vedení, čerpá životní koučování také z široké škály oborů, včetně sociologie, psychologie, kariérového poradenství, mentoringu a mnoha dalších typů poradenství. Kouč uplatňuje mentoring, hodnocení hodnot, modifikaci chování, modelování chování, stanovování cílů a další techniky při pomoci klientům. Kouče je třeba odlišit od poradců, ať už jde o poradce v psychoterapii nebo v jiných kariérách.
Je užitečné pochopit, že koučování i terapie mají stejné kořeny. Koučování se vyvinulo ze tří hlavních proudů, které plynuly společně:
Williams dále uvádí, že posun směrem k terapii zaměřené na klienty ve 40. a 50. letech 20. století psychology Carlem Rogersem a Abrahamem Maslowem pomohl posunout důraz v terapii směrem k tomu, aby se klient stal aktivním činitelem v jejich pokroku a růstu. Maslowovo pojednání z roku 1968 „Směrem k psychologii bytí“ připisuje poskytnutí rámce pro moderní koučování života tak, jak je praktikováno dnes.
Trenéři v životě by měli být vybráni pro své prokázané dovednosti v dané oblasti, které by odpovídaly aréně, v níž by se člověk chtěl zlepšit. Tím se maximalizuje účinnost koučování. Stejně jako by člověk najal trenéra basketbalu, aby zlepšil svou basketbalovou hru, hledal by trenéra, který prokázal vedení v uvedené dovednosti. Je důležité, aby jedinec, který hledá trenéra, zkoumal trenérovy zkušenosti v dané aréně: podnikání, společnost, rodina, vzdělání atd. [vysvětleno podrobněji níže]
Druhý přístup k koučování zahrnuje nalezení mentora, placeného i neplaceného, se kterým se osobně spojíte a od kterého jste schopni přijímat konstruktivní kritiku. Kouč by měl být schopen dávat jasné, stručné směrnice, které stimulují kreativní nápady, kterými se můžete posunout kupředu k dosažení svých cílů. Pokud k tomu dojde, pak konkrétní zázemí kouče nemusí být tak důležité nebo relevantní jako jeho schopnost usnadnit soustředění, udržet naději a budovat motivaci.
Třetí přístup ke koučování zahrnuje nalezení životního kouče, který bude mentorem jednotlivce po telefonu nebo přes Skype. Tento typ životního koučování umožňuje globální koučování a je nabízen každému, kdo komunikuje v angličtině. Je jednoduchý a někdy anonymita, že nevidíte svého kouče, z něj dělá ještě úspěšnější zážitek pro klienta. Vynikající životní kouč vám bude schopen pomoci získat impuls a posunout se v životě dopředu, abyste se dokázali oprostit od špatných návyků a zaměřit se na své cíle.
Existuje několik různých vzdělávacích programů a institutů koučování, i když v současné době neexistuje žádná oficiální regulační norma. Neexistuje žádná regulovaná norma pro vzdělávání nebo odbornou přípravu, kterou musí člověk dosáhnout, než se může sám jmenovat koučem. Kromě toho existuje vysoká míra nejasností ohledně pojmů „certifikace“ a „credentialing“, jak se používají v koučovacím průmyslu, a existuje široká škála certifikací a označení pověření, jejichž status je stále v pohybu. [2]
V současné době existují tři mezinárodně uznávané normy a samozvané akreditační orgány, Mezinárodní federace koučů, Mezinárodní asociace koučování (IAC) a Evropský koučovací institut (ECI). Neexistuje žádná nezávislá dozorčí rada, která by hodnotila tyto soukromě vlastněné programy.
ICF, která se sama prohlásila za největší celosvětové neziskové profesní sdružení koučů[3] ve snaze o samoregulaci koučovacího průmyslu, vyvinula systém certifikace koučů, který zahrnuje stanovený počet hodin školení specifických pro kouče, počet hodin koučovací praxe a doklad schopnosti koučovat na nebo nad definované standardy pro každou úroveň certifikace. Úrovně certifikace definované Mezinárodní trenérskou federací jsou Associate Certified Coach (ACC), Professional Certified Coach (PCC) a Master Certified Coach (MCC).[4] Koučové, kteří získali certifikaci ICF a členové ICF, bez ohledu na to, zda získali certifikaci, souhlasí s tím, že se budou řídit etickým kodexem. [5]
ICF také poskytuje schválení, podle jejich nezávisle vyvinutých standardů, tréninkových programů koučů, pokud se má za to, že splňují profesionální standardy organizace ICF a souhlasí s pokračujícím dohledem ze strany ICF.[6]
IAC [7] se označuje jako nezávislý, globální certifikační orgán pro kouče. IAC uvádí, že „koučové, kteří jsou držiteli označení IAC certifikovaný kouč (IAC-CC), koučují na nejpokročilejší úrovni, jakou může koučovací profese nabídnout“.
ECI (European Coaching Institute) je nyní jedním z největších nezávislých, samozvaných, akreditačních a normalizačních orgánů na světě a je mnohými považována za světovou špičku, pokud jde o stanovení standardů koučování[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text].
Akreditují jak jednotlivce, tak společnosti zajišťující vzdělávání koučů. Jsou také zodpovědné za správu největšího světového[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] nezávislého registru koučů.
Trenéři se obvykle specializují na jednu nebo více z několika oblastí: kariérní koučování, přechodné koučování, životní nebo osobní koučování, zdravotní a wellness koučování, rodičovské koučování, manažerské koučování, koučování pro malé podniky, systémové koučování a organizační nebo firemní koučování. Koučování pro spisovatelky a koučování pro podnikatele s poruchou pozornosti (Attention Deficit Disorder) jsou příklady některých novějších, specializovaných výklenků, které jsou nyní k vidění v koučování. Jak se internet rozrostl, životní koučování výrazně rozšířilo svou online přítomnost. Mnoho organizací životního koučování nyní nabízí online koučování i koučování po telefonu.
Většina životního koučinku pomáhá lidem dosáhnout individuálních cílů. Koučink může pomoci lidem těšit se z lepších vztahů s rodiči, partnery a dětmi nebo s členy týmu a manažery.
Stále populárnější mezerou v koučování vztahů je koučování seznamek – které se zaměřuje na seznamování nezadaných. Ačkoli koučové seznamek mohou mít různé dílčí speciality, jejich klienti často hledají pomoc s problémy spojenými s vytvářením a růstem zdravých, intimních vztahů.
Systémové koučování zvyšuje adaptabilitu a potenciál přežití vztahů. Systémové koučování pomáhá lidem dosahovat vztahových cílů a jejich individuálních cílů. Individuální koučování může být začleněno do vztahového koučování.
Koučování a terapie mohou být považovány za podobné, ale nejsou to samé. [8] [9] Každý z nich se zaměřuje na to, aby pomohl jednomu objevit řešení sám. Existuje mnoho různých typů terapie, z nichž některé mohou být svým obsahem docela podobné životnímu koučování. Nicméně, některé lokality vyžadují, aby terapeut získal magisterský nebo doktorský titul z psychologie, a proto podstupuje nějaké formální školení v činnosti mysli a terapeutické metodiky. Podobné požadavky pro kouče neexistují. Některé druhy terapie, například ty, které jsou zaměřeny na řešení fobie, mají tendenci být zaměřeny na problém. Léčba končí, když symptomy zmizí nebo se stanou zvládnutelnými pro klienta. Analýza je další typ terapie. Je dlouhodobá a pracuje na odkrytí kořenů problémů – pochopení klientovy emoční historie a možného psychického traumatu z minulosti – s cílem umožnit klientovi posunout se kupředu. Existuje tedy široká škála terapeutických možností, od rychlých a úzce zaměřených až po dlouhé a široce zaměřené a vše mezi tím, ale všechny jsou regulovány.
Terapeut bude mít vždy u sebe pojištění proti zanedbání povinné péče. To není požadavek pro životní kouče, nicméně to není neobvyklé. Pojištění proti zanedbání povinné péče je pro kouče k dispozici prostřednictvím Mezinárodní asociace koučů (IAC) a také Americké poradenské asociace (ACA).
Koučové pocházejí z mnoha různých profesních prostředí a odborníci na duševní zdraví přecházejí do koučování. Existují tréninkové programy koučů, kteří se specializují na práci s klinickými lékaři. Často si tito koučové z řad klinických lékařů udržují status poskytovatelů licence na duševní zdraví, přesto si u svých klientů v oblasti poradenství nebo koučování vytvářejí jasné hranice a očekávání ohledně toho, jaká bude (a nebude) povaha jejich společné práce.
Trenérské hnutí založené na důkazech podporuje využívání koučovacích technik založených na osvědčených konceptech v klinické psychologii/poradenství. Koučovací techniky, jako [10] založené na práci Alfreda Adlera, [11] Gestalt Koučování je založeno na Gestalt_psychologie a Reality Koučování [12] je založeno na práci Williama Glassera, se objevují na základě tradičních poradenských přístupů.
Je velmi důležité si uvědomit, že koučovat může každý a kořeny životního koučování jako profese spočívají v dobrém obchodním managementu a osobních rozvojových koučovacích dovednostech.
Životní koučování provázejí určité kontroverze, především kvůli jeho současné neregulované, nestandardní povaze. Kritici tvrdí, že praxe životního koučování je jen o málo víc než metoda praktikování psychoterapie bez jakýchkoli omezení, dohledu či regulace.
Zákonodárci státu Colorado se však po slyšení v této věci přestali tímto druhem žádosti zabývat[13], když tvrdili, že koučování se od terapie liší v tom, že se nezaměřuje na zkoumání ani diagnostikování minulosti, místo toho se zaměřuje na provádění změn v současném a budoucím chování klienta.
Životní koučování bylo tématem třetí série seriálu Penn & Teller’s Bullshit! na Showtime. Jejich závěry byly převážně negativní. V souhrnu uvedli, že diváci by na tom byli lépe, kdyby se rozhodli „Vynechat terapii & koučování, promluvit si s dobrým přítelem“[14]
(Nevztahujte se na stránky, které propagují služby nebo nabízejí perspektivní klienty s trenéry, pouze na stránky s informacemi.)