WInston, Rosentahl a Pinksner to popisují jako psychoterapeutický přístup, který integruje psychodynamické, kognitivně-behaviorální a interpersonální konceptuální modely a techniky.[1] Cílem terapeuta je posílit pacientovy zdravé a adaptivní vzorce myšlenkového chování s cílem omezit intrapsychické konflikty, které vyvolávají příznaky duševních poruch. Na rozdíl od psychoanalýzy, v níž analytik pracuje na udržení neutrálního chování jako „prázdného plátna“ pro přenos, v podpůrné terapii se terapeut zapojuje do plně emocionálního, povzbuzujícího a podpůrného vztahu s pacientem jako metody podpory zdravých obranných mechanismů, zejména v kontextu mezilidských vztahů.